Jaká jsou klíčová slova Jaroslava A. Poláka (*1975, Brno)?

Nedostudovaná filosofie a religionistika, bipolární afektivní porucha, egotistické duchovní hledání v různých oblastech okultismu a individualistické spirituality – a nakonec pochopení, že Boha nelze najít, protože Bůh je ten, který přichází, když jej pokorně pozveme dál.

Nyní pracuje jako autor odborných textů o výzkumu a vývoji a studuje evangelickou teologii. V 90. letech publikoval povídky v časopisu Ikarie a byl spoluautorem dvou dobrodružných románů. Nejúspěšnějším počinem z let nultých byl román Conan – Třetí krok do hlubin (2008). Osobně si nejvíce cení své sbírky recenzí fiktivních knih Bizarní atraktor (2011). Esejistickou tvorbu publikoval v časopisu Živel. Věnuje se také fotografování a tvorbě koláží.

Podle nakladatele je autor vzácným zjevem spisovatele, který nepíše plochá dílka „o sobě“ jako většina adeptů tohoto druhu umění, která končí na dně nakladatelských šuplíků. Toto je literatura. Zralá literatura o obecných lidských hodnotách a odpovědnosti.

Ve sbírce Eschaton najdeme: Narativní variaci na téma zločinu a trestu (Salome), orwellovsky laděnou metaforu (Jiné peklo), psychedelickou koláž (Spirála), existenciálně uchopené téma globální přírodní apokalypsy (V první řadě), fenomenologické zamyšlení (Zvuky ticha), politickou fikci (Rozhovor v roce padesát), čistokrevnou sci-fi (Testament Dr. Helperina). A v závěru i něco poezie (Danse macabre, Zrcadlo).

Brožovaná kniha o rozsahu 112 stran textu vyšla v únoru 2020.

_{* * *}

Ukázka v povídky Jiné peklo:

... Jsem zdrogovaný, nebo jsem v pekle, usoudíš náhle. Sen vylučuješ. Přišel jsi dobrovolně. Do snu nelze vstoupit dobrovolně. Možná jsem spáchal sebevraždu a toto je trest, řekneš si, a připadá ti to pravděpodobné. Jasnozřivost té myšlenky tě překvapí. Po chvíli ale už jen pracně vzpomínáš, k jakému závěru jsi dospěl. Myslíš hlavně na přestávku. Bolí tě nohy. Vytoužený odpočinek ale nepřichází a ty se na dlouhé minuty? hodiny? dny? propadáš do bezmyšlenkovitého polovědomí.

Potom se zamyslíš nad plynutím času. Plyne zde vůbec? Jestli jsi v pekle, toto je Věčnost. Jestli je toto Věčnost, čas neexistuje. A jestliže čas neexistuje… zoufale to nechceš domyslet, ale i přes dlouhá období tupé prázdnoty nakonec dospíváš k nevyhnutelnému závěru:

Žádná pauza nepřijde.