... aneb konzervativní pojetí krize
2. doplněné a přepracované vydání
Vlastimil Podracký, spisovatel, publicista a politolog mimo svých beletristických děl Hrdinům se neděkuje, Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora a Sodoma a Gomora, napsal také politologické úvahy Pozor na tunelování, Občanská obroda a Návrat k domovu. Politologické úvahy jsou vedeny konzervativními myšlenkami na řešení nepříznivých jevů dnešní evropské civilizace.
Na rozdíl od podobně zaměřených publikací nekritizuje pouze stávající stav, ale hledá příčiny a navrhuje řešení. Ve svém filozoficko-politologickém rozboru vychází zejména z myšlenky, že zásahy člověka změnily svět tak, že stávající sociální teorie ztratily platnost a je nutno zaujmout zcela nový postoj, který nazývá nadčasový humanismus, schopný vést lidstvo k trvale udržitelné a reprodukce schopné společnosti.
Teorie nadčasového humanismu konzervativní metodou reflektuje zvrat v řízení procesů života planety. Člověk převzal od přírody jejich ovládání a začal ovlivňovat vlastní osud do daleké budoucnosti. Své poslání nekoná dobře, čímž ohrožuje sebe i celou biosféru. Změna paradigmatu je zásadní; staré ideové systémy neplatí, nové jsou konformní a redukované. Zhoubně působí staré myšlení vycházející z Kantova učení, že člověk je účelem o sobě, které nakonec ústí v sobectví a odloučení. Je třeba, aby se člověk stal nástrojem k zachování a zdokonalování světa v souladu s přirozenými principy. Naléhavou výzvou dneška je nalezení nové sounáležitosti s druhými lidmi a přírodou.
Z autorovy předmluvy:
Tato kniha je jen naznačením problému. Každé slovo by mělo být daleko více rozvedeno, mnohé věci daleko více prokázány než jen těmi příklady, které udávám, ale to překračuje možnosti vydavatelů. Proto prosím, abyste brali celý tento spis jako úvod nebo začátek.
Všichni, kdož v této době myslí, chápou, že to nové, co musí přijít, musí být zcela nové – a přesto staré. Chápou, že se nelze donekonečna obklopovat materiálními statky, nadměrně vyčerpávat zdroje planety, znečišťovat vodu, potraviny a vzduch, devastovat půdu a lidskou přirozenost, nakonec nadělat dluhy, a přitom plodit děti v tak nízkém počtu, že neuživí staré rodiče, nemocné, ani samy sebe, a už vůbec ne další děti.
Mnozí ještě nevědí, že současná hospodářská krize je jen vrcholkem ledovce krize civilizační, že dluhy jsou výrazem neschopnosti se sníženými příjmy uživit obrovské výdaje. Zdá se, že vyjma křičení po ulicích není řešení. Mnohdy se problémy redukují jen na korupci, protože pochopit celý obsah krize lidé nechtějí – vždyť ještě donedávna problémy neměli, určitě je tedy někdo okradl! Zdá se, že liberalismus se přežil jako režim. Socialismus nemá jak zachytit zisky velkých podniků, a proto se uchyluje k populistické rétorice nezodpovědných slibů. Nejsou vzory z minulosti. Komunistický režim selhal – nadělal obrovské zločiny a nakonec se zhroutil sám. Sociální státy západní Evropy neuspěly a jejich rezidua dnes dožívají na dluh.
Ale čeho si lze všimnout zcela určitě – ubylo mladých a pracujících, zatímco přibylo nepracujících z různých důvodů, většinou starých, nemocných, drogujících, neschopných práce, v nicnedělání od mládí vychovaných a vyjma lenošení nic neznajících. Finanční půjčky to vše zatím zakrývaly a vytvářely kulisu prosperující společnosti, která se dnes hroutí a plodí další nezaměstnanost lidí, kteří pracovat chtějí.
Dluh je ovšem všude, kam lze dohlédnout – ve vyčerpaných zdrojích, v nedostatku mladých lidí, v rozmařilém životním stylu, který je systémem vynucený, a teprve nakonec ve finančních dluzích celé struktury společnosti. Zdálky se stále hlasitěji ozývají temné zvuky tam-tamů, které mysl odmítá vzít na vědomí – v některých mořích už se ryby neloví, plocha pralesů se zmenšila na třetinu, poušť pokročila o dalších deset kilometrů, přibyla miliarda lidí. Jak to, že jsou obchody plné potravin, z nichž polovina se vyhodí?
Proto nové musí být zcela nové, protože taková situace ještě nikdy v historii nebyla, ne že by snad nebyly podobné důsledky krizí, ale příčiny nebyly tak bytostně blízké ukončení existence samotné civilizace. Ale přesto, v konkrétních případech není nic pod sluncem nové, všechno už tu bylo ...
Brožovaná kniha má rozsah 192 stran
English summary by Veronika Valdová
2. rozšířené a přepracované vydání vyšlo v lednu 2013.
