Romaneto o konci lidstva a nové naději

Žánr vědecké fikce si obvykle spojujeme s představami o budoucím vědeckém a technologickém rozvoji lidstva. U Vlastimila Podrackého tomu tak není.

Je si totiž vědom, že veškeré lidské poznatky jsou pouhé nástroje, že jejich hodnota je ryze instrumentální. Známe však cíl, k němuž směřujeme?

To je ústřední téma Podrackého tvorby.

V předchozím romanetu „Žluté nebezpečí“ jsme se přenesli do nepříliš vzdálené budoucnosti příštího století a sledovali příběh jedné rodiny, odvíjející se na pozadí proměňujícího se světového řádu a civilizačních střetů, jejichž prvních brutálních projevů jsme svědky v naší době.

V knize „Poslední člověk“ se Podrackému stal východiskem další, rovněž stále naléhavější fenomén současnosti – virtualizace lidského života a stále častější vyhledávání úniků do „matrixových“ světů, umožňujících splnit si bez většího úsilí jakékoliv sny a představy. Podracký je ve své projekci budoucnosti opět důsledný. Příběh Bogadyra a jeho přátel nám ukazuje, kam až může dospět snaha dojít osobního blaha na úkor odpovědnosti za samotné zachování existence lidského rodu.

Ve 32. století již není civilizačních střetů. Zbývá najít odpověď na otázku: Žijí ještě někde lidé?

Kniha v pevné vazbě s lakovaným přebalem má rozsah 192 stran.

Vyšlo v květnu 2008.