Příběh Vladimíra Hučína

Kniha Vlastimila Podrackého žánrově spadá do beletrizující literatury faktu. Je založena na autentickém Hučínově vyprávění a dobových dokumentech při současné fiktivní stavbě doširoka větvených doprovodných příběhů. Vytváří tak rozsáhlou a mnohovrstevnou fresku klenoucí se od počátku období normalizace do současnosti.

Vladimír Hučín aktivně vzdoroval normalizačnímu komunistickému a sovětskému okupačnímu režimu, prošel peklem normalizačních věznic včetně pověstných Minkovic, které se jen velmi vzdáleně podobaly těm, o nichž psal Václav Havel v Dopisech Olze. Vytrval ve svém odboji s mimořádnou důsledností na jedné straně a ohleduplností na straně druhé. Nikoho ani nezranil i přes bolestivé šrámy a věznění, která na této cestě sám utržil.

Čestný občan města Přerova a nositel Medaile J. A. Komenského je nejmladším členem Konfederace politických vězňů. Na rozdíl od jiných polistopadových celebrit, nezpohodlněl pod přívalem poct, občansky pracoval stejně skromně a poctivě dál jako před rokem 1989. Jeho statečný postoj mu v březnu 2001 přivodil propuštění z BIS, teatrální zatčení policejním protiteroristickým komandem a roční vazební stíhání, o kterém se až dnes po všech zprošťujících rozsudcích obecných soudů a nálezech Ústavního soudu běžně píše jako o komplotu bývalých estébáků, komunistických prokurátorů a normalizačních soudců. 

Komunismus trval o celá desetiletí déle než nacistická okupace, a proto jsou jeho důsledky i vážnější a rakovina komunismu prorůstá do hlubších vrstev společnosti. Tak jako se samozřejmostí a sympatiemi většina národa přijímá postoje antifašistů a antinacistů, slovo antikomunista bude třeba ještě dlouho rehabilitovat, než se z něj stane stejně počestný, důvodný a většinou společnosti respektovaný postoj.

Kniha v pevné vazbě s matně laminovaným potahem má rozsah 592 stran textu a 32 stran křídové přílohy s fotokopiemi dokumentů a fotografiemi. Vyšla v září 2006 ve spolupráci s Janem Šináglem a s podporou města Přerova.