Tanga

Když jsem z ní stáhnul

její sněhobílá tanga

(a ona ještě po tom tahu spala)

Proužek měl nepatřičnou

barvu přezrálého manga

(a já poznal, že taky není dokonalá …)

* * *

Vše, co jste chtěli vědět o Lehkoživovi a báli jste se zeptat – najdete v jeho básních

U našeho básníka můžeme abstraktně či akademicky rozlišit několik významových momentů, které procházejí napříč sbírkou, jakkoliv k sobě bytostně patří a jsou navzájem srostlé a odkazují jeden na druhý.

Lehkoživ se obsahově i formálně drží starých kolejí, které, zdá se, jsou vyjeté stále hlouběji. To je nám znamením jejich osvědčenosti, oblíbenosti u autora i čtenářů a pravděpodobně i do budoucna zárukou jejich konstantního výskytu v básních.

Pochopitelně neschází moment eroticko-pornografický, dobře známý z básníkovy dřívější tvorby. Rovněž je přítomna, nikterak nově, zvláštní symbiosa teologicko-ateistických rozprav, a v neposlední řadě rovina alkoholicko-abstinenční, kterou si, zdá se, autor zvláště oblíbil, a která prostupuje v lehkém oparu celou sbírku. Tematizována je rovina snová (Po setmění, Dnes večer), odkazující k archetypálnímu světu mýtických postav (Vlkodlak, Upír), spřízněná s odvrácenou stranou racionality a nočním životem, který je básníkovi tolik blízký.

Z minulé knížky se objevuje a získává na síle tematika pozvolného chřadnutí básníkovy tělesné schránky, či obecněji okruh lidské tělesnosti (Výměna, Transport), která vykazuje nepochybnou souvislost se zmíněnou bází alkoholicko-abstinenční a rovněž implikuje nežádoucí dopady do erotické praxe.

Ve sbírce silně přítomná autorova sublimovaná erotická a sexuální zkušenost je kontaminována pozvolným úbytkem sexuální apetence (Pozdní vyznání), který autor zcela pochopitelně kompenzuje o to květnatější erotickou teorií – fantasií; toť zákon zachování kvanta duševní energie. Básník ovšem nakonec dokáže směle najít za nových okolností své přiměřené místo (Užitečný). Mnohá demonstrovaná erotická dobrodružství, ba hrdinství (Neštovice) jsou zasazena do kontextu škály překvapivých rozčarování a jiných překvapení (U plotu).

Je patrné, že básník si v minulosti lámal hlavu nad mnohým dogmatickým problémem: Boží přítomnost ve světě, trojiční dogma, mariánská tematika atd. Pravděpodobně nescházel ani při výkladu křesťanské soteriologie. Sebevědomě, jakkoliv ironicky, predikuje svou budoucí záhrobní spásu (Prorocká). Vzpomínám si mimochodem na sen, který mi Radek Lehkoživ se smíchem před dávnými časy vyprávěl. Procházel řadou zaplněných kostelních lavic směrem k oltáři a v jakémsi vytržení užaslým věřícím několikrát sugestivně opakoval: „Vy jste to ještě nepochopili?“, čímž měl pochopitelně na mysli svůj „spasitelský“ úkol.

Lehkoživ dokáže scholasticky mudrovat o andělských bytostech, jakkoliv u autora jsou spíše symptomem rozjitřené erotické fantazie a v rozostřeném básníkově zorném poli to s tou bezpohlavností andělů není tak jisté (Potkal jsem dneska Anděla). Ono nakonec, řečeno upřímně, náboženská vytržení se mnohdy liší od sexuálních jen zcela nepatrně a u Lehkoživa se erotično s teologií snáší vcelku dobře. A mimochodem – víno s křesťanstvím má k sobě také značně blízko, což si básník nepochybně také velmi dobře uvědomuje.

Je již dávno zřejmé, že básník nehledá pravdu jen ve víně, ale spokojí se ve slabých chvílích i s méně kvalitními nápoji. Je dokonce možné po zkušenostech s předcházejícími sbírkami konstatovat, že básník nakonec pravdu ani nehledá, rozhodně nikoliv formou abstraktní pojmové práce (Sebereflexe). Lehkoživ není básníkem apolinské reflexe; vždyť příklon k dionýsství jasně prokázal a denně prokazuje. Nesnaží se akademicky chladně analyzovat, ani po tom netouží. Jeho poznání se rodí z prožitku, z plného zažití situace a jejího emocionálního zpracování, které následně přece jen jistou míru racionality vyžaduje, aby prožitek došel až ke čtenáři ve formě veršů.

Pitný režim má svoje hranice a po konzumaci jen stěží opilcem vyčíslitelného kvanta lihovin následuje s nezlomnou nutností kocovina, případně na sebe nenechá dlouho čekat její psychosomatická varianta v podobě depresivních stavů (Chřestění). Dlouhodobý vydatný konzum vede v organismu k nevratným změnám (Diagnóza) bez ohledu na věk, pohlaví nebo náboženské přesvědčení, o čemž zainteresovaný čtenář najde dostatek poučení v odborné literatuře, a nakonec i v předkládaných verších.

Ještě jedna rovina je pro našeho básníka bytostně určující, a ačkoliv ji uvádím až na konec, pokládám ji v jeho textech za primární – totiž všudypřítomný humor. A humor, často v černé šibeniční podobě a navzdory okolnostem, je oživující notou celé sbírky a vyvažuje přítomné hluboké propady a vzestupy.

Ale na teoretických výkladech nakonec vůbec nesejde. Hodnota díla obecně spočívá ve schopnosti umělce uložit svůj prožitek, své poznání, které není komunikovatelné běžnou řečí, do uměleckého díla. A divák nebo čtenář získává jeho prostřednictvím zpětně přístup k autorově zkušenosti a jeho nezaměnitelnému vnitřnímu světu. Je jedno, jestli malíř zvěčnil svou představu kusem hlíny na stěnu jeskyně, či zda vytvářel své instalace digitální technikou.

Síla básně je výsledkem hloubky autorovy zkušenosti v kombinaci s talentem a řekněme i určitou zručností, jak převést zažité do lineární podoby – veršů. Mezi básníky můžeme najít zkušené rutinéry, ale pokud je hloubka jejich sdělení nicotná, je výsledkem sice formálně dokonalá, ale prázdná báseň. Opačným pólem jsou autoři, kterým neschází intenzivní prožitek, ale nedokáží ho zformulovat a přenést na čtenáře nebo posluchače.

Mám zato, že Radek Lehkoživ dokáže své posluchače neomylně oslovit svým veršem i svou osobitou zkušeností. Ne, ne, to by bylo málo, Lehkoživ totiž dokáže oslovit, ba oslnit celou svou osobností. Stačí, když se postaví na pódium a mnohé už bude vysloveno, aniž by promluvil jediného slova. (Předmluva Miloše Matúška)

Autor se narodil roku 1975 v Kroměříži, žije v Praze

Brožovaná kniha s ilustracemi Víta Adamuse má rozsah 124 stran

Vyšlo v lednu 2013.