Z literárních děl klientů a pracovníků psychiatrických klinik sestavil Marek Belza.
Po roce od vydání prvního almanachu vychází druhý svazek poezie a drobných próz klientů a pracovníků psychiatrických klinik. Obsahuje díla již více než šedesátky autorů. Jedná se opět o výbor z prací, přihlášených do celostátní literární soutěže. Čtenář, který nemá s tímto prostředím osobní zkušenost, může být znovu překvapen osobitým viděním světa i velmi dobrou literární úrovní některých prací. Je potěšitelné, že tato ojedinělá akce po zásluze upoutává již i pozornost médií. Máme naději, že tomu tak bude i v následujících letech.
Kniha vyšla pod záštitou hejtmana Ústeckého kraje Jiřího Šulce
Vydání podpořili: Nadace Charty '77 - Konto Bariéry, Kooperativa a. s., Provident Financial.
* * *
Člověčina
rád čichám
čichám člověčinu
rád čichám
čichám člověčinu
a ještě raději
člověčinou smrdím
(Josef Bláha)
* * *
Z předmluvy Martina Maxy
Od chvíle, kdy mou cestu poprvé zkřížila ona zvláštní a mystická dáma jménem Poezie, uplynula už pěkná řádka let a tento okamžik byl v mém životě zároveň prokletím i požehnáním.V každém případě mi natolik učarovala, že jsem jí zůstal věrný i po celých následujících třicet let, během nichž se v mém tichém příbytku vršily básnické sbírky autorů z celého světa – renomovaných básnických celebrit i zcela bezejmenných a předem zapomenutých lidí, prostých všech ambicí dobýt literárního nebe, zkrátka tak, jak mi postupně přicházely do ruky. Během těchto let jsem pochopil nejen to, že stále více a více propadám kouzlu výše zmíněné dámy, ale i to, že napsat krásnou báseň není jen výsadou těch, kteří překročili onen pomyslný básnický Rubikon a kterým slovutná „odborná veřejnost“ doživotně přisoudila statut umělce s bezbřehým literárním potenciálem. Jinými slovy jsem se celá ta léta učil oddělovat zrno od plev a proto dnes už vím, že stejně jako je možné dočkat se plev v útrobách sbírky někoho, kdo již zmíněný Rubikon dávno překročil, naleznete tu a tam zrno v básni člověka, který se ve svém životě nejspíš ani nepřiblíží k jeho břehu.
Nikdy proto almanachy, jako je tento, neberu do ruky s despektem. S železnou pravidelností v nich totiž nějaké to zrnko objevím. Jistě, každý jsme jiný, lišíme se verbálními schopnostmi, způsobem vyjadřování a ne každý cizeloval své metafory celé roky. Mnohdy však má holá věta mnohem větší údernost, vysloví-li ji kdosi ve správný okamžik na správném místě. A koneckonců nejkrásnější básně, které jsem v životě četl, napsali pokaždé ti, jejichž život nikdy nebyl procházkou růžovým sadem. A minimálně tohle mají autoři tohoto almanachu společné. A už jenom proto jsem rád, že podobné počiny, jako je tento, spatří tu a tam světlo světa.
Váš Martin Maxa
* * *
Brožovaná kniha s ilustrací Stanislava Kroupy má rozsah 256 stran.
