Z literárních děl klientů a pracovníků psychiatrických klinik sestavil Marek Belza.

Vydání čtvrtého ročníku almanachu podpořili: 

Psychiatrická léčebna Horní Beřkovice

Iva Zemancová, Mníšek pod Brdy

* * *

Souboj

V skleněné láhvi s hrdlem úzkým

z níž není úniku

dokola šplhám po dně kluzkým

k otvoru za vzduchem

marně

snad ze zvyku

snažím se překonat gravitaci

překonat sama sebe

(Jitka Grünthalová)

* * *

Předmluva

Často přemýšlím o tom, kde se v nás vzala ta touha popsat slovy a slovíčky bílé listy papíru. Kde se v nás vzala, nejen ta chuť ale i odvaha sdělit svým nejbližším, blízkým ale i široké veřejnosti, ba i celému světu, svůj pohled a názor vycházející z hloubi duše. Co nás nutí klást k sobě krásná a nejen krásná slova a slovíčka a věty a větičky a vzdechy a výkřiky a poskládat je v to, čemu se říká POEZIE.

Nevím, netroufám si a nejsem k tomu určen abych to byl já kdo nalezne odpověď. Můžu se jen domnívat a přemýšlet, že v zárodku je pochybnost. Pochybnost nad vším co se dotýká lidského konání. Určitá míra pochybnosti nás žene k vytváření nových pohledů, názorů a závěrů, které se chvíli po vyslovení stávají zase jen pochybnostmi.

Kdysi jsem vykřikoval: „Ukažte mi někoho, kdo nenapsal alespoň jednu básničku“!

A on se ozval: „Já“.

Po pár letech mě oslovil při náhodném setkání a daroval mi svoje básně. „Ty jsem napsal v base. Tam jsem měl čas přemýšlet a bylo mi smutno.“

Neprozradím Vám byla-li ta jeho poezie kvalitativně hodnotná. Hodnotit poezii lze jen dotykem duší. Duše autora s duší čtenáře. To nemůže být upozaděno odborným názorem. Každá duše je navýsost jiná. Po přečtení jeho básní jsem jen dlouho přemýšlel o jeho cestě k tvorbě poezie. O cestě duše k poezii. O cestě poezie k duši. K Vaší duši.

A tento almanach, který právě máte před očima, před pohledem své duše, je jen malou ukázkou těchto cest. Cesta poezie nikdy a nikde nekončí. Lze se jí jen ubírat jakýmkoli směrem a podléhat slasti hledačstvím. Otevřete duši a podlehněte taky.

Pepa Streichl

* * *

Brožovaná kniha s ilustrací Stanislava Kroupy má rozsah 180 stran.

Vyšlo v listopadu 2010.